Už jste někdy byli jen krok od cíle?

Březen 2015

Konec syslení

28. března 2015 v 12:08 | Monika Henčlová |  MŮJ SVĚT

Konec syslení


A je tu jaro. Je nejvyšší čas provětrat skříně, šatny, sklepy a garáže. Ani netušíte, kolik zajímavých věcí najdete. Vám už asi budou k ničemu, ale existuje spousta lidí, kterým by ty věci nějak pomohly.
Také jsem vyklidila prostory a našla kolečkové křeslo, které sama už neužiju, ale někomu jinému by mohlo pomoci. A tak jsem napsala inzerát a za vozík nechtěla moc. Během krátké doby přijela paní, která ještě jakžtakž chodí, ale kvůli postupující nemoci už to není nic moc. Díky vozíku se může jet podívat i na místa, která už obrečela. To byl ale hřejivý pocit. Vyklidila jsem sklep, někomu dalšímu udělala radost a mně bylo krásně u srdce.
Ráda bych vám všem tento postup doporučila. Ze svého bytu si nedělejte skladiště a raději všechny ty věci pošlete o dům dál. U zdravotnických potřeb to platí dvojnásob. Teď mám například šestnáct balíčků po deseti kusech inkontinenčních podložek. Je fajn mít pod sebou něco, co vsákne tekutiny, ale nepošle je o patro níž. Chráním si tak třeba matraci na posteli, ale také gauč nebo kolečkové křeslo, a pokud jsem na návštěvě, hostitelé jistě velmi ocení, že jim v domě část ze mě nezůstane.
Sami víte, že jako OZP lepíte díru dírou. Proč si tedy neusnadnit a nezpříjemnit život? Pořád je to přece život.


Monika Henčlová

Asistenční pes

24. března 2015 v 6:33 | Monika Henčlová

Asistenční pes

Rozhodně si netroufám vysvětlovat vám, co je asistenční pes a co všechno má zvládat. Chtěla bych se jen pochlubit se svými moudrými holčičkami. Jedna je francouzský bišonek a druhá je barevný boloňský psík. Sice jsou malé, ale velmi chytré.
Tak třeba, už sotva mluvím a aby mě asistenti slyšeli, mlaskám na ně. Mým psím holčičkám byl ten zvuk vždycky ukradený, ale až do soboty. Asistentka vařila guláš podle mých pokynů a míchala jak o život. Já na ni aktivně mlaskala, ona však byla zaujata tím gulášem. Vedle mě seděla na židli ta bišončí holčička, koukla jsem se na ni a zoufale se zeptala, co mám dělat. S klidným a něžným pohledem bišonka to vyřešila a prostě štěkla. Asistentce z leknutí vyletěla vařečka, couvla o metr a vyděšeně se na mě podívala. No hurá, konečně si mě všimla. Upravila mi můj posed na vozíku, pohlazením poděkovala bišonce a dál se věnovala guláši. Chování mé bišončí holčičky je přece typická asistence, no ne?
Ta černá však zajišťovala psí chování. Když asistentce vyletěla vařečka z hrnce až na zem a začala se věnovat mě, ta malá černá psí obhajitelka rodu neváhala, vrhla se k vařečce a poctivě ji olízala. Samozřejmě nelenila, vařečku si jazýčkem otočila a neváhala olízat kromě druhé strany vařečky také podlahu.
I toto je projevem asistence, vždyť pečuje o pořádek v mém bytě.
Zkrátka mám šikovné asistenční psy, i když v miniformátu.
Monika Henčlová


A mám to

18. března 2015 v 7:07 | Monika Henčlová |  MŮJ SVĚT

A mám to


Musím se Vám pochlubit. Ukončila jsem úspěšně zimní semestr na vysoké škole a hurá, pokračuji do letního semestru. Každý z Vás má nějaké omezení, takže každý z Vás sám zažívá i minimální úspěch jako velkou věc. Samozřejmě nebudu díky studiu vydělávat milióny, ale mám určitou jistotu, že neumřu "úplně blbá".
Přiznávám, takové studium je pro mě vlastně fyzicky velmi náročné. Potřebuji dřív vstávat, nechat se vykoupat a upravit a vyrazit do školy. Tam několik hodin sedím bez pohnutí a pak mě zase čeká cesta domů. Podotýkám, že celou dobu sedím v jedné pleně a cestu do školy i ze školy musím absolvovat v jakémkoli počasí a v jakémkoli mrazu. To je ale pohoda proti zkouškám. Velmi špatně dýchám a moje mluvení je slabounké a pro mě velmi náročné. Po zkoušce mě asistent odváží domů v mírné ztrátě vědomí. Stačí mi ale 24 hodin a zase funguji.
Normální člověk by se mě ptal, proč to vlastně všechno dělám. Odpověď je nasnadě, přeci musím zjistit, jaké mám možnosti a v rámci mé bláznivé osobnosti tyto hranice ještě trošku posunout. Říkám lidem, že se mají šetřit, odpočívat a tento divoký svět brát s rezervou. Sama tak určitě nedělám a vlastně úmyslně riskuji. Nikomu to nedoporučuji, ale mě osobně to vážně moc baví.

Monika Henčlová

Třeba důkaz Boží existence

5. března 2015 v 6:55 | Monika Henčlová |  MŮJ SVĚT

Třeba důkaz Boží existence


Myslela jsem si, že mám těžké postižení, když nehýbu nohama ani rukama. Všechno ale bude asi trochu jinak. Moje nejlepší kamarádka je vysoká, štíhlá, dlouhovlasá a krásná mladá žena. Má zaměstnání, má milujícího partnera a navíc má chuť ještě studovat na vysoké škole.
Pak se to stalo. Totálně opilá kráska si podřezala artérií na noze. Proč? V blázinci řekla lékaři, že je pro ni tento svět moc složitý, že ho nechápe, že z toho má deprese.
Vysvětlíte mi někdo, co se stalo? Proč mladá a vcelku úspěšná mladá žena najednou neví, co se životem a jak ho zorganizovat?
Možná jsem přišla na důvod. Spousta lidí od rána do noci maká, plní své úkoly, plánuje další aktivity, ale nikdo nemá ani minutu čas pro sebe. Spousta lidí se snaží zapálit si večer svíčku a pustit si do ouška příjemnou hudbu… nikdo ale neodpočívá a i v tomto prostředí myslí na své úkoly, co ještě musí udělat a stihnout. Vážně ale stačí minutka, přepnout svou mysl do příjemného a hlavně bezpečného prostředí a jen tak se nechat unášet. Možná je právě toto důkazem Boží existence. V té chvíli vás totiž vážně nic neohrožuje a i pro dospělého člověka je příjemná představa něčí měkké a hřejivé náruče. Měřím 190 cm a neumím si představit toho Herkula, který by mě nosil v náručí a houpal. Umím si ale představit Boží náruč, která fakt neřeší moji váhu.
Mám děsný strach o svoji kamarádku, neumím jí pomoci, třeba ale svou radou pomohu jiným. Odpočívat rozhodně neznamená flákat se v posteli.

Monika Henčlová