Už jste někdy byli jen krok od cíle?

Leden 2015

Haló haló

16. ledna 2015 v 6:37 | Monika Henčlová |  MŮJ SVĚT

Haló haló,

na vědomost se dává, že konečně vyšlo to moje veledílo! Jmenuje se to "Holka divoká" a pokud čekáte, že jde o výpověď invalidní chudinky, tak ne. Kdo mě zná, už ví a ostatní to během pár kapitol pochopí. Žiju ve stylu "Nic není nemožné, olé!".
Chcete se pobavit nebo jen zakroutit hlavou nebo možná zapochybovat o zdravém intelektu autorky? Pak ta knížka je právě pro vás a prosím nebuďte labutě a tuto zprávu pošlete dál, ať se pobaví i ostatní.
Pokud vás tímto mailem obtěžuji, je to váš problém a nikoho ani mě neobtěžujte s možností řešení.
Pro vás ostatní mám zprávu, že knížka stojí stovku a teď před Vánoci její koupí pácháte dobrý skutek. Jedna trhlá vozíčkářka bude mít fakt veselé Vánoce.
Jo, a důležité info. Knihu vydává spolek Dobré místo. Jsem pomáhala se vznikem této organizace, tak to náležitě oceňte:-) Čekám na vaše objednávky, děkuji předem za krásné Vánoce a pochopení, že můj důchod je chudák invalidní, tak vy jako schopní jednotlivci, mu jistě rádi pomůžete.
Krásné a s mou knížkou rozhodně veselé svátky přeje Monika Henčlová
=

Zimní příběh

13. ledna 2015 v 6:24 | Monika Henčlová |  MŮJ SVĚT

Zimní příběh


Zima pro vozíčkáře je zlý sen. Mám ale veliké štěstí. Bydlím v Praze a už tři centimetry jsou pro nás kalamitou.
Od puberty zbožňuji driftování. To je, že auto jede rychle, zatáčky se řeší přes ruční brzdu a ideálně to zkroutí zadní část auta tak, že zadek předbíhá předek. Teď sedím na invalidním vozíku, naštěstí je můj asistent dost praštěný a jízdu si užíváme. Ve sněhu, mluvím o těch třech centimetrech, nabereme vysokou rychlost ( asistent skoro běží ) a vybíráme zatáčky. No a v té chvíli se moje jízda podobá driftování plus vítr ve vlasech a funící asistent za mnou. Paráda. Jen nechápu kolem jdoucí, že uskakují do boku, klepou se do čela a přihlouple se usmívají.
A teď správná výbava: na chodidla fakt teplé botičky a klidně dvoje ponožky. Na nohy pak teplé punčochy a na ně rifle, to kdyby jste měli nehodu a padli do těch třech centimetrů sněhu. Vrchní část těla si obaluji jako cibulka. Nejprve nátělník, pak triko s dlouhým rukávem, na to svetr a pak kabát. V rukách mám křeče, takže mi obléknout kabát buď nejde nebo je to boj. Mám ale ,,drákulu", je to vlastně podšitý plášť. Je celý černý podšitý červenou podšívkou, proto drákula. Má obrovskou výhodu, že mám ruce u těla a to i prsty. Sice vypadám jak černý pytel na vozíku, ale mám ruce v teple. Pak si klidně přidejte šálu a čepici, ale nedivte se hloupím obličejům spoluobčanů. Nevidí každý den pytel s čepicí.
Užívejte si zimy a nezmrzněte.


Monika Henčlová