Už jste někdy byli jen krok od cíle?

Únor 2014

Sbírka exotů

28. února 2014 v 8:45 | Monika Henčlová |  MŮJ SVĚT
Sbírka exotů
Jako osoba s těžkým tělesným postižením jsem se musela stát "zaměstnavatelem" svých osobních asistentů.
Teď by měl asi následovat výčet věcí, které musím, které nesmím, které bych měla, které rozhodně ne. Samozřejmě velmi podobný výčet by měl být u osobních asistentů. To jsou fakta, která všichni známe, a ve kterých musíme žit. Já bych se s Vámi jen chtěla podělit o perličky lidí možná k smíchu, možná k pláči, ale rozhodně v těchto případech musím zapřemýšlet o odevzdání jejich občanských průkazů a zbavení jich svéprávnosti. Tak se bavte.
Jsem kvadruparetička a přišla o mně pečovat dívka s velkým nožem u pásku. Na mé vyděšené dotazování jen řekla, že má právo se ozbrojovat a bránit. Bránit přede mnou když hýbu jen hlavou a v mém bytě, kde běhají 2 malí bišonci. V tom případě mám právo ji vyhodit.
Nebo mi jedno děvče oznámilo, že by za 3 dny práce u mě potřebovala vydělat na měsíční nájem. Zeptala se mně, co asistentky mají v první řadě udělat. Odpověděla jsem, že v její případě si v první řadě umyje nohy. V byte jsem sice měla otevřená okna a ležela jsem na lůžku, takže já byla vlastně v pohodě. Moje dvě psí holčičky však po několika metrech chůze padli do bezvědomí a veškerý hmyz se obloukem vyhýbal mé zahrádce. Budete se divit ale také jsem ji vyhodila.
Dost mě překvapil mail od zájemkyně o práci osobní asistentky. Dočetla se totiž, že roztroušená skleróza je infekční a tak chce příplatek za riziko, holka jedna vzdělaná.
Dostávají mě také lidi, kteří nemají vůbec žádnou praxi a zkušenosti, rozhodně nebudou uklízet byt a také nebudou pracovat na počítači, protože jim nejde česká gramatika a vůbec počítač je děsně složitá věc. Já jsem podle nich ubohý blbeček, který si má např. prostituci vydělávat víc peněz, aby je mohl zaplatit. Jak myslíte, že jim odpovídám?
Také byste nevěřili kolik na můj inzerát reaguje mužů. Sice uvádím, že chci pečovatelky ženy, ale oni se holedbají, že se královsky postarají o moji osobní hygienu a počítač ani nebudu potřebovat. Já na své osobní hygieně velmi bazíruji, ale rozhodně nehodlám být útulkem pro hloupé zoufalce.
Také jsem si všimla, že ženy starší než já mají potřebu mi vykládat o svých úžasných životech, ony přeci jako jediné ví, co potřebuji, takže končí u hlášky: "Já tě zachráním i kdyby tě to život stálo."
Předpokládám, že téměř každý z Vás má podobné zkušenosti. Přesto ale věřím, že všichni budeme ještě nějakou dobu ve svém domácím prostředí, protože kromě exotů zbývá ještě několik rozumných, šikovných lidí, kteří jsou ochotní se o nás postarat.
Monika Henčlová

Skoro jarní procházka

22. února 2014 v 8:32 | Monika Henčlová |  MŮJ SVĚT
Skoro jarní procházka
Je únor 2014, venku svítí sluníčko, počasí spíš připomíná jaro a ladovská zima je jen v písničkách. Chce to je trochu silnější svetr, posadíme mě na elektrické kolečkové křeslo a traká ven. Stop. Dostala jsem geniální nápad. Vezmeme s sebou i 2 psí holčičky, gaučáky, pro které je pohyb 3 kroky k misce a zpět na pohovku.
Z domu tedy vyrážíme jako dav. Můj elektrický vozík řídí levou rukou osobní asistentka, v pravé ruce má dvojvodítko a na jeho konci 2 splašené bišonky. Metr před domem bišonci táhnou moji asistentku prudce doleva, pak udělají obrat o 180° a běží na druhou stranu. Z mého pohledu to vypadalo tak, že 2 malí pejsci běhají a na vodítku za nimi letí moje asistentka.
Naše výprava směřovala jen kousek za ves. Na louce jsme pejsky s velkou pompou odeply z vodítka a … Pejsci seděly u vozíku, koukaly na mně a podle pohledu nechápaly, co po nich chceme. Asistentka zamachrovala, vzala klacík, ukázala jej holčičkám, hodila kamsi za sebe a zvolala "Přines!". Holčičky se na sebe podívaly, čekaly, že asistentka klacík přinese a tak když se k tomu neměla, podívaly se na mně, ať si své lidi lépe vychovám. Pak se naštěstí začaly honit, řvát a válet sudy. Skokem na můj klín mi chtěly předvést jak jsou šikovné. Ve finále jsme byly všechny 3 od bláta a z mého svetru a jejich kožíšků trčely různě druhy trav větviček. Zkrátka stal se ze mě herbář na kolečkách.
Po návratu domu asistentka začala uklízet, ale z mého kolečkového křesla bude hlína opadávat ještě minimálně týden. Gaučáci byli tak vyčerpáni, že mi jedna lehla na klín a přikryla se dekou a druhá upadla na gauč a přikryla se polštářem. Následovalo 12 hodín prostého ticha a klidu.
Zkrátka je vidět, že jsem vystudovaná učitelka a mé výchovné metody neztrácí svůj význam.
Jaru jsme otevřely bránu a teď už jen čekáme na jeho příchod. Jaro, nezdržuj se, už jsme netrpěliví.
Monika Henčlová