Už jste někdy byli jen krok od cíle?

Šance se uplatnit

23. srpna 2011 v 9:14 | Monika Henčlová |  MŮJ SVĚT

Šance se uplatnit




Na konci srpna 2009 se konal na Pleši poblíž města Mníšek pod Brdy "Kurz redakční práce" pořádaný Českou asociací pro psychické zdraví. Jeho náplní bylo seznámit osoby se zdravotním postižením se základy redakční práce a zvýšit, tak možnost jejich pracovního uplatnění. Jeho dalším cílem bylo přiblížit účastníkům efektivní způsoby fundraisingu, seznámit je s tvorbou webových stránek a úvodem do tvorby audiovizuálních dokumentů.

Oslovila jsem jednu z účastnic kurzu Moniku Henčlovou a položila jí několik otázek. Monika je mladá a velmi vstřícná žena a také zároveň velká bojovnice. V současné době bojuje s nemocí nazývanou roztroušená skleróza, která jí upoutala k invalidnímu vozíku.


Kde jsi se o kurzu dozvěděla a co tě vedlo k tomu, že jsi se přihlásila?

O kurzu jsem se dozvěděla na webových stránkách Helpnet.cz . I přesto, že jsem těžce zdravotně postižená chci se stále vzdělávat a být společnosti prospěšná a proto jsem se do kurzu přihlásila. Když jsem byla zdravá, bylo všechno jednoduché a otázkami, proč jsem na světě jsem se moc nezabývala. Teď to vidím z pohledu nemocného člověka a domnívám se, že mým posláním je pomáhat těm, co nemají tolik síly a odvahy, ale i přesto chtějí prožít plnohodnotný život.



Co Ti účast v kurzu přinesla?

Původně jsem očekávala, že se naučím něco nového, co budu moci využít ve svém pracovním životě. Ale teď to vidím ve dvou rovinách. Nejen, že jsem získala nové poznatky a informace, ale také jsem poznala spoustu skvělých lidí. A navíc jsem se na kurzu cítila, jako na dovolené a to bylo pro mě vzhledem k mému hendikepu až neskutečně příjemným zážitkem.



Takže nelituješ účasti v tomto kurzu?

Rozhodně nelituji. Doposud jsem se nikdy neměla možnost seznámit se s duševně nemocnými lidmi a právě tady se mi tato možnost naskytla. Já jako tělesně postižená se dokáži vcítit do pocitů člověka fyzicky postiženého, ale nikdy se nedokáži vcítit do pocitů duševně nemocného člověka. A proto jsem ráda, že právě tady jsem měla tu možnost. Poznat jejich starosti, alespoň na chvíli vstoupit do světa, který nelze nijak uchopit, ale přitom existuje. Jejich životní příběhy mě velmi oslovily a obdivuji jejich statečnost.



Máš již nějaké novinářské zkušenosti?

Ano, píši do časopisů Roska a Vozka. Tyto časopisy slouží pacientům, aby získali informace o změnách v zákonech, o termínech různých školeních a rekondičních pobytů. Dále se seznámili s novými léčebnými postupy a přečetli si zajímavé texty o lidech, kteří svůj boj s nemocí nevzdali a stále bojují, a to i prostřednictvím svých textů.



Míváš na své články odezvy a jsi na svoji práci pyšná?

Ano a jsem ráda za každou odezvu. Chodí mi také dárky. V poslední době mně potěšila jedna čtenářka, která mi poslala svoji sbírku básniček. Pyšná to samozřejmě jsem, kdo by také nebyl.


Co Tě při pobytu na Pleši nejvíce zabolelo?

To vím zcela přesně. Nejvíce mě bolelo, když jsem se dozvěděla, jak je v ústavech zacházeno s duševně nemocnými pacienty. Tato skutečnost mě tak rozhořčila, že nejsem ochotna takové ponižování akceptovat a budu se snažit prostřednictvím svých textů na tyto nešvary upozorňovat.



Jak se Ti líbila beseda s ředitelkou Úřadu práce v Písku paní Alexandrou Zajíčkovou?

Velmi. Paní Alexandru Zajíčkovou osobně znát již nějakou dobu. Je to skvělý člověk se sociálním cítěním a snahou vždy pomoci. Svojí otevřeností mě velmi fascinuje a snad i proto je mým životním vzorem.



Čeho by jsi chtěla dosáhnout v nejbližší době?

Mým nejbližším cílem a snad i životním posláním je založit chráněnou dílnu. Má představa o chráněné dílně odpovídá slovnímu vyjádření "O nás pro nás". Vzhledem k tomu, že český národ je velmi kreativní a dokáže využít zákony k svému prospěchu existuje dnes spousta chráněných dílen, které vydělávají na zdravotně postižených. Parazitují na jejich neštěstí a přitom se tváří, jako by měly sociální cítění, což je na tom to nesmutnější.


Tvůj nejbližší cíl již víme, ale co je tvým životním snem?

Možná to bude pro většinu společnosti znít neuvěřitelně, ale k vzhledem k prognóze mého zdravotního stavu je mým největším snem zaplatit hypotéku.

Jaroslava Fuksová



Milá paní Fuksová,


děkuji za dopis i za rozhovor s Monikou Henčlovou. Myslím, že se Vám moc povedl, připojím jen pár poznámek.


Titulek: Šance se uplatnit. Není špatný, ale neutrální, málo akční a neosobní. Monika je hrozně zajímavý člověk, zasloužila by si být možná i v titulku (slovo Monika) a také její problém (roztroušená skleróza, vozík). Asi by to chtělo něco v tom smyslu: Monika bojuje navzdory postižení i za jiné, Monika nebojuje jen za sebe, Ani roztroušená skleróza Monice nezabrání bojovat, nebo něco podobného (možná úplně jinak).


Perex, navrhuju stručnější a údernější verzi: Jednou z účastnic kurzu redakční práce pro zdravotně postižené, který začal předposlední srpnový týden na Pleši (poblíž města Mníšek pod Brdy), je Monika Henčlová. Její nemoc, roztroušená skleróza, ji upoutala k invalidnímu vozíku. Monika je mladá, velmi vstřícná žena a zároveň velká bojovnice. Nebojuje jen se svým handicapem a o vlastní uplatnění v životě. Jde jí také o ostatní, podobně postižené lidi.


Otázky jsou hezké, k věci. Odpovědi přiměřené - je vidět, že jste na nich zapracovala. Nějaké drobné opravy by už byly záležitostí korektorky, obecněji jen tohle: v otázkách rozhovoru se nepíše velké písmeno v zájmech (Ty,Tvoje, Vy, Vás), píše se to s malým písmenem.


Tenhle rozhovor je šitý na míru našeho Almanachu - reflektuje něco, co znají účastníci kurzu (třeba paní ředitelka Zajíčková) - v časopisu pro širší publikum by tahle otázka a odpověď byly navíc. Asi by bylo těžké nezasvěceného čtenáře informovat jak o kurzu a jeho průběhu, tak o tom, jaký úžasný člověk je Monika. Chtělo by to rozhovory dva, každý by se musel do tématu ponořit hlouběji, aby měl čtenář pocit, že má ucelenou informaci o jednom nebo o druhém.


Nevím, jestli článek vyvěsíte na spolužáky (nebo to udělá Marcela Dvořáková, nevím, kdo to vlastně může udělat), klidně by tam mohly být obě verze, případně i s tím, co jsme Vám k tomu teď napsal, aby i ostatní viděli, co a jak. Samozřejmě se můžu mýlit, nemusíte se mnou souhlasit, tím to bude zajímavější.


Přeju hezký den a zdravím


Josef G.


P:S. Tak jsem článek paní Fuksové i svoji reakci, co jsem jí poslal mailem, vyvěsil sám. Zjistil sem, že to můžu (dokážu) udělat. Nemám ještě její souhlas, o ten si hned napíšu, ale takhle by to vlastně mohlo být pokračování našich rozprav nad texty. Kdo by chtěl, mohl by mi odpovědět do diskuse (například, že se krutě mýlím a proč).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama